Otcové v bazénu

Ne každý má tu možnost se v bazénu posoustředit po okolí. Ale když máte aspoň trošku rozumu a uděláte si hodnou holčičku, máte tu možnost se pokochat i dalšími bytostmi, který se v tomto panoptiku nedělního odpoledne nacházejí.

Dojde k tomu naprosto pochopitelně. Když se po týdenním vytváření hodnot posnažíte v pátek večer vymyslet nějakej program na víkend a vyjdou z toho zase sobotní Poděbrady, pokusíte se v neděli pro potomka vymyslet něco opravdu úžasnýho. Jenomže na vás dopoledne sedne únava ze včerejší procházky osolená depkou z toho že je zejtra zase pondělí a osmažená dopoledním programem, ve kterém se střídají Pižla Mžik, Spongebob, naprosto vyhulený příběhy hada a slona a naprosto dementní Snapatunííz. Celá kombinace sice zajistí onu drahocennou chvilku klidu, ale prohloubí potřebu být lepší otec než je odstávka u televize. Spásné řešení je výlet do bazénu, je to přece zábava kombinovaná se sportem!

Už na parkovišti zjistíte, že nejste sami. Podobně postižených otců, kteří vyfásli potomka, ať už protože mamka taky potřebuje mít chvíli pro sebe, nebo je zrovna onen víkend střídavé péče, je na parkovišti pěkná řádka. Naštěstí jsme v lokálním sídlištním akvaparku, který sice má jásavý billboard se šťastnou rodinou dovádějící v blankytně chlorové vodě, ale realita je jak jsem již popsal složená převážně z otců, několika teenage utrpenců se smartphony v igelitovým pytlíku s gumičkou, několika osamocenými kmety s ukrutně chlupatejma zádama a dvěma vychrtlými čahouny s plovací čepicí a brýlemi, kteří se marně pokoušejí pilovat svůj závodní styl v bazénu plným malých piraň. Ty šťastné rodiny z billboardu nyní vystupují z bílého SUV levnější značky v tom známém akvaparku za Prahou, kde za 2 hodiny dovádění zaplatí značnou část platu těch, kteří jsou teď tady se mnou.

V našem teritóriu jsou tři bazény (tobogán nepočítam, tam se bojim). Naším cílem je ale jeden jediný – cáchadlo pro mrňata s hloubkou asi 20 čísel, dvěma vodotrysky a plechovou miniklouzačkou. Máme tady klasický nedělní štamgasty.

Nejsmutnější jsou “akvapanicové” (jsem tady dneska na zkoušku poprvý). Nemají s sebou naprosto nic, což vyúsťuje v ještě větší zmatenost, hlavně když si jejich děti snaží osvojit nějaký hračky a oni neví, jestli ty kyblíčky někomu patří nebo ne, a tak tam chodí, vrací ty věci a všem se omlouvají. Jejich děti se poznají snadno, povětšinou je kolem nich voda trošku žlutá, protože taťka nezapoměl jenom rukávky, ale i plínu do vody. Akvapanice taky poznáte podle lehce přkrčeného postoje. Jsou připraveni vyrazit a ochránit svoje dítě kdykoliv a jakkoliv. Krouží a kráčí kolem bazénu snažíc se kopírovat pohyb dítěte a najít nejkratší cestu k tomu, aby ho mohli v případě potřeby skočit do 20cenimetráku šipku, srazit svoje dítě k zemi, neskutečně se odřít a cestou skolit několik dalších ratolestí, jenom aby si Lukášek nenamočil ten aftík na pusince. Akvapanicové s plachým pohledem ze začátku sedí na druhým schodě a až po cca 20 minutách se osmělí a sestoupí níž, aby si mohli opláchnout aspoň nohy a hemeroidy tak jak to dělají ostatní.

Dřív to byl každej víkend kotel na Letný, dneska už permanentku na Spartu nahradila permice do tohohle vodního “světa”. Kupodivu, tihle kluci jsou asi nejsympatičtější z celýho osazenstva a určitě jediní, kteří zvládají hyperaktivní kluky vytvářející onu vodní simulaci piraňího hemžení. Starý časy připomínají už jenom blednoucí četné kéry, stejně ale dostal mladej aspoň plavky s tou pravou bordovou barvou a velkým nápisem ESPAŇA. Taťkové zaslouženě budí respekt všech ostatních dětí, nebojí se totiž mrštit svým dítětem po hlavě metr dopředu a za smíchu obou spustit hurónský pokřik když se mladej vyhrabe z pod vody a začne ji po tátovi plivat.

Z druhýho břehu pozoruje bejvalý hooligans trošku závistivě mladej, taky plešatej tatínek v obtažených krátkých plavkách, leží jako jedinej úplně ponořenej napříč bazénem. Když se dozvěděl, že čeká kluka, hned si představil jaký to bude super až spolu budou blbnout. Svoje asi roční mimino se pokouší povzbudit slovy “tak dem do toho velkýho bazénu?” nebo “že na tebe stříknu!”. Mladej ho s polootevřenou slintající pusou docela ignoruje a namísto toho se pouští do žužlání růžovýho kropáčku, kterej si rve do pusy. Taťka s lehce zklamaným nedočkavým výrazem začíná chápat, že si očividně jěště počká než provětrají ten cyklotriál, kterej koupil synkovi i sobě k prvním narozkám.

Mezitím si Verunka, ke který se už půl hodiny nikdo nehlásí, uprostřed bazénu stoupne, nasadí neurčitý výraz a výrazně zčervená. Její matka koketující s plavčíkem sice zpozoruje, že její dítě očividně sere, ale zhodnotila že bude nejmíň nápadný se k Verunce nehlásit, než kdyby jí odtáhla jinam a řevem a smardem tak na sebe zbytečně upozornily. Navíc má plínu, tak co!

Mezitím přichází anglicky na sebe mluvící páreček thajky a poněkud silnějšího muže s českým ksichtem. Pán se pyšně posadí doprostřed bazénku a začne kontrolovat jestli ho všichni patřičně obdivujeme, na klíně půlročního michelina s veselým úsměvem. Jeho manželka se nesměle posadila na kraj bazénku, kouká z okna a po několikátý si probírá plusy a mínusy toho, jestli byl dobrej nápad vyměnit rozehřátou domovskou pláž, kde si mohla pohodlně vydělávat prostitucí, za pražskej sídlák a možnost porodit 5tikilový dítě.

Kontroluju svoje dítě, který si mezitím poctivě naplnilo už druhej kyblík vodičkou a zkouším po vzoru otce s přehnaným očekáváním ono “tak dem do toho velkýho bazénu?”. Překvapivě se mi dostává hbitě pozitivní odpovědi a tak se vítězoslavně usměju a zvedám se. Postřehnu lehce závistivý pohled v obtažených plavkách a tak ještě požádám prdku aby dala tomu chlapečkovi ten bagr, kterej si zabrala jako “MOJE”. Dostalo se mi zpětného děkovného úsměvu a cítím soulad se vším kolem. Jsme tady všichni na jedný lodi. Ti “jiní” otcové, i my krásní a nejbožejší.

Kde je co v podolské porodnici?

Protože jsem v příspěvku o matkách a otcích v porodnici zjistil, že ani já, dočasný obyvatel UMPD Podolí si nepamatuju kde tady co je, přináším nádhernou infografiku :o) se seznamem oddělení v podolské porodnici po patrech.

4. patro

podolska porodnice - 4. patro
podolska porodnice – 4. patro

3. patro

podolska porodnice - 3. patro
podolska porodnice – 3. patro

2. patro

image3

1. patro

image4

 

Matky a otcové v ústavu

Ani nevím, jak se to stalo. Jednu chvíli sedím v autobuse na hory a náhodou si přisednu k jedný docela milý buchtě … a o chvíli později s ní mam dvě děti. No a teď zrovna už jsem druhej den v porodnici a sžívám se s tím druhým dítětem, kterýmu jsou dva dny. Ale o tom třeba někdy později. Porodnice je totiž tak zajímavý místo, že bych vám ho rád popsal. Mám zkušenosti (jenom ty nejlepší) s “Podolím”, tedy s tím co se mu říká honosně Ústav pro matku a dítě v pražském Podolí. Jak vidíte, na otce v názvu lehce pozapoměli.

 

Proč jsem tady? Protože, jak už jsem psal minule, přijde mi to jako nejlepší čas a způsob, jak k novému členu domácnosti přilnout. Minule (a funguje to i teď) mi dalo těch pár dní víc emocí, než jsem za celej život dostal například z toho fejsbůku, který nám přece ty životy navzájem tak krásně propojuje. Taky trošku pomáhám rodičce, protože když vám udělají 30 cm díru v břiše, tak se vám dalších pár hodin docela blbě dělají sklapovačky. Navíc pobyt s vaší holkou v porodnici je prostě nepřekonatelná možnost jak se s ní sbližit. Překonalo to dokonce i dobu, kdy nám chyběly asi měsíc dveře od záchodu. S detaily jak to tady probíhá vás nebudu zatěžovat, ale obsahuje to samozřejmě práce jako nalévání čaje, navigování různých příbuzných, úkony s obrovskejma síťovanejma pooperačníma bombarďákama a souboj ve sprše kdy se bránící matku pokoušíte donutit si vydrhnout čerstvou jizvu.

 

Kromě personálu je tady obrovská spousta matek a otců. Mně to zpočátku hodně vyjukalo a tak jsem se rozhodl napsat takovou lehkou seznamovačku pro vás, abyste se ušetřili vyjukanost a věděli co vás čeká, pokud se sem někdy případně dostanete.

 

Matky
Já vím, je to strašně prvoplánové zjištění, ale je tady spousta matek, čekatelek, budoucích rodiček. Většina žen co tady je mají obrovský břicho a chodí kolíbavou chůzí v lehkém záklonu, jednou rukou se držíc za záda. Výraz “je to nejšťastnější období v mém životě” v týhle fázi těhotenství nemá prakticky žádná.

 

Ačkoliv je tento článek spíše o otcích, nemohu nevzpomenout tři zajímavé skupiny matek, které v porodnici bezpčeně potkáte a poznáte:
  • holky monitoriky – monitory jsou takový přístroje, který poslouchají mimíska a zaznamenávají to na papír. Celý proces trvá hodně dlouho, takže se v čekárně hromadí skupinky maminek čekatelek se spoustou času a tedy i potenciálu. Tak vznikly holky monitorky, které jsou takovou datovou základnou celé porodnice. Dozvíte se zde spoustu informací a příběhů ostatních, můžete nasdílet ty svoje, pošlete dál příběhy, které jste se dozvěděla minule, okomentujete.
  • rizikovej gang – holky z rizikáče jsou vévodkyně celé porodnice. Jsou tam už několik týdnů a taky to dávají znát. Se svými megapupky plují sebevědomě prostorem, oděné jednotně v žlutých froté županech, které už dávno vzdaly snahu pokrýt celý obvod naší maminky čekatelky. Pod brkem velkou peněženku a v očích neovladatelný instinkt. V zájmu výživy dítěte nejdřív jak žraloci proplují místní kantýnou a hodí tam chlebíček s větrníkem, aby se následně odebraly okupovat Nestlé automat v přízemí snažíc se z něj vydolovat za rozměněné kováky zmrzku. Nikdo neví, jestli to ten chlebíček odnes kvůli drobným na zmrzku, nebo byl v prioritách výš a Nestlé vydělává pouze díky “tak já to tam hodim, ať se s tim netaham”.
  • ježiš já sem blbá – tuhle větu slyšíte většinou hodně zadýchanou, v půlce schodiště, kdy nastávájící maminka zjistila, že těch 17 nahoře je prostě na fyzičce znát. Následuje dotaz na umístění výtahu. Bohužel, cesta k výtahu je kolem již zmiňovaného automatu na zmrzku, takže 17,2 bejbynko. Ale to neva, po porodu to hned shodím, slibuju! Teda .. až dokojím, přece Vendulku neochudím o mlíčko.

 

Otcové
Pánové jsou mnohem zajímavější studijní materiál. Nejsou tady totiž vůbec doma. Narozdíl od matek, které to tady opanovaly, prakticky každý chlap se tady cítí značně nejistě, pravděpodobně díky kombinaci následujících důvodů:
  • polovina žen se na něj kouká s výrazem “tohle všechno co teď podstupuju je “vaše” vina!!” vy si jenom užijete a my ženy to musíme oddřít
  • druhá polovina žen se na něj kouká taktéž nenávistně, důvod je ale jeho pouhá přítomnost v chrámu patřícím ženám, kde se přivádějí na svět božská stvoření. A ten cizák se sem opovažuje lézt
  • chlap jakožto citlivá duše prostě instinktivně cítí to obrovské množství bolesti, které se v tomhle baráku již odehrálo
Je velmi snadné identifikovat otce podle některých vnějších znaků:
  • lehce udýchaný, něco vehementně vysvětluje na chodbě paní v bílém – klasický případ první návštěvy a dopadu psychického tlaku výše zmíněných bodů, většinou se snaží zmírnit následky toho že jde o 3 hodiny pozdě květinou koupenou u vchodu a orbitkami. Jedna orbitka v balíčku chybí, protože se snaží vší silou filtrovat alkoholové výpary včerejší oslavy narození malé ratolesti. Jeho matka v tuto chvíli právě sedí na nafukovacím kruhu, kouká do rohu a netrpělivě čeká až jí opět přinesou Alenku aby jí mohla nakojit. Odnesli ji před 4 minutami, takže do dalšího kojení zbývá už jenom 2 hodiny a 46 minut … a teď už jenom 45.
  • hlava v dlaních, strašne rozklepaný, v prvním patře – tam je pohotovost, chlapec zrovna těžce lituje toho, že to na svou dívku “tak ještě naposledy kotě” zkusil a neudržel se na uzdě. Dorazili 13 minut a 24 vteřin poté co v ložnici rozsvítili a zjistili že Freddie Krueger byl docela žabař.
  • naprosto stejný výjev, ale ve čtvrtém patře – tam jsou porodní sály kámo, a to už není ta mladická sranda z prvního. Kluk tam sedící teď pekelně lituje toho, že podlehl tlaku všech dívčích a ženských časopisů budujících kult “nenech jí tam samotnou, žena potřebuje podporu” a to co díky tomuto hnutí viděl, nejenom že nedal, ale už nikdy nezapomene. Od teď na to už bude na to myslet pokaždý, když své dítě uvidí. Což je taky důvodem toho proč Petruška půjde hodně rychle na internát.
  • jde váhavým krokem směrem ven, když Tě míjí tak se usměje, v některých případech tě i obejme a dá ti dvacku – samozřejmě do porodnice novopečený otec prostě patří. S posunutou mentální hranicí toho, co všechno dokáže ženské tělo vydržet vyráži vstříc partičce kamarádů, kterým v průběhu večera bude ještě 16x pouštět na mobilu video “hele tady už leze hlavička!”
  • běžící muž s rukama dopředu – otec jedničky a nastávající otec dvojky. Dvojka je u rodičky v břiše a čeká spolu s dalšími dvěma desítkami matek, knihou 50 odstínů šedi zabalenou v papíru s květinami aby na ní ostatní rodičky nekoukaly jako že je běhna a banánem s tatrankou v kabelce na monitor. Pokukuje po záchodě až se uvolní, ale ne zas tak brzo aby se jí nechtělo až bude na tom monitoru poslouchat techno který odráží tlukot srdíčka jejich srdíčka. Jedničku, která z tý nudy a přemíry obřích matek vzala roha zrovna honí bláhový otec. Vzala to kolem rostřeseného mladíka s hlavou v dlaních v patře prvním a hrne si to směrem k výtahu do čtvrtého, netušíc co by jí tam mohlo potkat. Stejně tak netuší, jaká obrovská ztráta současného výsadního postavení ji za pár týdnů čeká.
  • muž s plátěným pytlíkem v ruce – chudák, co si koupil předporodní kurs se svou přítelkyní, jde na poslední lekci. Beruška nemohla, je moc velká a při delším pohybu má plyny. Takže se tam statečně vypravil sám nevědouc, že poslední hodina je posilování pánevního dna spolu s výkladem jak masírovat hráz (nechtěj vědět co to je). V pytlíku má nic netušící budoucí tatínek cvičky a před sebou 30 minut studu a nenávistných pohledů ostatních cvičících mamutů.

Jak vypnout zvuky v aplikaci Facebooku?

Facebook ve své nové aplikaci nenápadně umístil zvuky, které vám hrají prý pro “lepší zážitek” prakticky při každé akci, kterou na FB uděláte. Vypnout zvuky je jednoduché, Podívejte se jak na to:

1) Zapněte si v mobilu Vaši Facebook aplikaci a tapněte na tlačítko More vpravo dole

jak vypnout zvuk na Facebooku
jak vypnout zvuk na Facebooku

2) V menu, teré se vám objeví, sjeďte úplně dolů a cca třetí odzdola je položka Settings, tu vyberte

jak vypnout zvuk na Facebooku
jak vypnout zvuk na Facebooku

3) v dalším menu vyberte položku Sound

jak vypnout zvuk na Facebooku
jak vypnout zvuk na Facebooku

4) odškrtněte položku In-App Sound

jak vypnout zvuk na Facebooku
jak vypnout zvuk na Facebooku

 

Přeji vám tichý den, pokud i vás serou lidi co pípají při používání mobilu, můžete jim tento návod nasdílet.

 

 

 

 

Po update na Yosemite nefunguje MP navigator od Canonu? Pomoc zde.

Možná se vám to taky stalo. Máte postarší multifunkční tiskárnu Canon (já mám Pixma MP500), která funguje nejen jako tiskárna, ale i jako kopírka či scanner. Dosud jste scannovali přes software MP Navigator a nepotřebovali jste jiné řešení. Po update vašeho MACu na operační systém Yosemite se vám ale oblíbený MP navigátor podělal = rozhodily se ikonky Save a Send po scannování, tedy možná si soubor nascannujete, ale ani náhodou si ty věci neuložíte.

Dobrá zpráva je, že na vás Canon dost peče, ani po půl roce kdy je Yosemite na světě se mi nepodařilo dohledat nějakou aktuální verzi. Jediný co jsem našel je nějakej MP Navigator EX, kterej ale nefunguje, minimálne na mým MACu a s mojí Canon Pixma MP500.

Uvádím zde postup, který mi pomohl. Neříkám že je to něco světobornýho a přiznávám, že prakticky neznám pozadí toho co jsem udělal, ale nakonec to funguje. Níže uvedený postup nezprovozní MP Navigator, ale umožní nascannovat dokumenty přes aplikace Preview nebo Image Capture. Tedy:

  • odinstalujte MP Navigator, komplet, smažte ho. Odeberte tiskárnu ze System Preferences/Printers & Scanners. (tu tiskárnu odeberte jenom pokud jste si jisti, že máte ovladače někde po ruce/obnivitelné, nebo že je váš MAC najde
  • restartujte váš MAC
  • nainstalujte ovladače odsud: http://www.ellert.se/twain-sane/ budete asi muset nainstalovat všechny odzdola (systém si řekne co nemáte)
  • pak si nainstalujte tohle: http://janegil.net/2014/01/twain-scanners-in-os-x-maverick/
  • přiznávám, že nevím, zda je nutné před tím druhým odkazem instalovat ten první, ale mně to fungovalo
  • poté byste měli vidět scanner v aplikaci Preview v menu File/Import from scanner. Taktéž by se měl objevit v aplikaci Image Capture

Pokud vám návod pomohl, budeme rádi za Like nebo komentář.

Jak na zalehlé ucho?

Skvělý trik, který vám ušetří spoustu nervů. Začalo mně trápit zalehlé ucho a to je pekelně nepříjemný pocit. Z poloviny světa nic neslyšíte, pořád to hučí, peklo. Při zalehlém uchu máte dvě možnosti:

– koupit si ušní sprej za 150 Kč – ten mi tedy vůbec nepomoh

– koupit si injekční stříkačku, nalít do ní teplou vodu a ucho normálně prostříknout. Není to nic nepříjemného. Prostříknutí je nutné několikrát opakovat a postupně přitvrdit v intenzitě, nebát se a použít pěkný proud (tedy dokud je ucho zalehlé, pak už ne, ať si proboha něco neuděláte. Z ucha pak vyjdou drobky hnusu a vy začnete slyšet.

Poznámka: tenhle postup platí pro zdravé lidi, kteří mají jenom zalehlé ucho. Rozhodně doporučujeme všem navštívit lékaře!!!

Co je to mvideo?

mvideo je nový reklamní formát, který připravili v GroupM. Vypadá skvěle a na českém trhu to bude určitě příjemné osvěžení tý nudy, která se na nás pod označením reklama valí. Neprudí ale zaujme, vyniká kvalitou (HD video) a současností (propojení se sociálními sítěmi apod.). Bližší informace i ukázku formátu můžete shlédnout na jejich webu zde.

Tak už jste profi rodiče?

V minulém díle jsem psal několik rad nastávajícím otcům. Čas pokročil a je dost možné, že by se někomu hodilo pokračování toho, kam tenhle rozjetej vlak s názvem “Máme miminko” jede. Dvojky byly vždycky nejhorší (Rambo by mohl vyprávět), tak pojďme ať to máte z krku (článek, né dítě).

Denní rituál už máte asi zaběhlej, tedy zatímco každej normální člověk bez dítěte (a my hajzlové co mají spící dítě – díky Ellí!) vstává kolem 9 hodiny, vy už v tu dobu máte od půlnoci za sebou třetí probuzení a prakticky od 6 hodiny jste plynule v bdělém stavu (pokud se to tak dá nazvat), tedy v době kdy ostatní vstávají jste už vyčerpali všechny kreativní nápady co novýho by se s dítětem dalo dělat a upadnete do klasického rytmu mezi přebalováním, krmením, uklízením, oblíkáním, svlíkáním a pravidelným, v několikavteřinovým intervalu opakovaným vykřikováním “jmenovasehoditete NESMÍŠ!”. Až s úslužným rituálem vítáte každý slunečný den, protože to znamená strávit cca 3x denně o 10 minut méně snažením se navlíknout další vrstvu na dítě, který toto vítá nadšeným napodobováním mixéru, protože mixér se samozřejmě oblíká nejlíp, žeano.

Tak pojďme si probrat témata, který jsou ve vaší fázi rodičovství nejzásadnější.

Čas pro sebe

Zásadní chyba rodičů začátečníků se nazývá Čas pro sebe. Spočívá v tom, že když kojence večer po hodině přemlouvání uspíte, řeknete si s vaší holkou – jupí, teď máme konečně čas pro sebe, tak si popovídáme/podíváme se na film/uklidíme/… Tedy unavíte se – CHYBA! Zatímco vy se vyčerpáváte jakoukoliv činností, vaše dítě nabírá síly na noční mission impossible a plánuje budíček přesně na okamžik kdy vy se plánujete svalit do postele a usnout. Pravidlo číslo 1 tedy zní – když spí dítě, ty spíš taky!

Bohužel (a vy si myslítě že bohudík) se vaše dítě stále učí nové věci, začíná se hýbat, jíst i z jiných věcí než je prso, zvládat různé úkony. K tomu si prosím podtrhněte dva zásadní body.

Ten předchozí level byl snazší

Ačkoliv si myslíš, že každý další pohyb je super a nedočkavě čekáš až se dítě začne převracet, pást koně, lézt, stavět se podél nábytku nebo ach bože ta je šikovná! chodit, opak je pravdou. Každý předchozí stádium je lepší než to následující. Tedy namísto toužení po propadání se do stále většího pekla s názvem jak ochánit dítě před nebezpečím pohybu, buďte rádi a važte si období zvaného “ležák”. Ležáka totiž najdete tam kde ho položíte. Ležák neprotestuje když ho přemisťujete. Ležák vydrží v kočárku celou procházku takže se můžete pohybovat rychlostí světla v porovnání s tím co vás čeká.

Matky porovnávačky

Existuje spousta knih, které obsahují tabulky co který dítě by melo dělat v tom kterým měsíci. Tyhle tabulky, násobené výpadky hyperaktivních dětí matek který s těhotenství šňupaly koks, pily kvanta red bullů a neutralizovaly to nikotinovými náplastmi, slouží jako nástroj matkofašistek, který se snaží zařadit vaše dítě do všelijakých ústavů a doporučují spousty vyšetření pro chudáka mimino, který je prostě jenom pohodlný. Kupte si brnění nebo si přeseďte nohy, ať jste pěkně obrnění. Zapalte všechny tabulky a každýho debila, kdo se jenom náznakem pokusí vyjádřit názor co by to vaše dítě v tomhle věku mělo nebo nemělo dělat.

TÁTA

Vaše miminko začíná vyluzovat různé zvuky, což má za následek že se všichni kolem začnou snažit aby to bylo označení zrovna jejich role, kterou vaše dítě vysloví jako první. A pak se to stane – váš andílek se na vás jen tak bezděčně podívá a řekne zcela zřetelně “táta”. Svět se na chvíli přestane točit, všude se rozsvítí světla štěstí a radosti a pak se ten svět začne točit jako labutě na matějský. A vy si říkátě že jste prostě super fotr a že i to dítě to poznalo. Tato deziluze trvá různě dlouho, podle toho kdy zjistíte že označení táta dostalo kromě vás i jídlo, panenka, dudlík a to nejhorší – váš soused a spousta dalších týpků, který potkáte na procházce.

Svoboda = babi + děda

Stále platí, že prarodiče (i když někdy mají nějaké stinné stránky) jsou vaším klíčem ke svobodě. Takže pokud chcete ještě někdy vidět světlo pouličních lamp v Dlouhé ulici nebo ranní svítání nad Národní třídou (myslím svítání jako závěr noci, né jako když si přivstanete), musíte mít někoho kdo vám pohlídá. Pokud máte, važte si toho. Je důležitý si co nejdřív v sobě vybudovat důvěru že lidi, kterým dáte vaše dítě, ho během několika minut nejen nezabijou, ale ani nezkazí, nenakrmí něcím co není bio, nedají mu sladkosti protože vy přece dobře víte jaký je cukr svinstvo a jak nás mají korporace co ho do nás cpou v hrsti a chcete od tohoto váš poklad rozhodně uchránit!

Zkrať to kámo, zkrať to

Už jste si někdy pokecali s někým, kdo má u sebe malý dítě? Správná odpověď je ne. Průměrný rodič vás je totiž schopnej poslouchat podle vzorce počet vteřin souvislé pozornosti = 5/počet jeho dětí. Tedy, při jednom dítěti máte krásných 5 vteřin na to se vymáčknout, při dvou dětech už je to 2.5 vteřiny. Následuje ono již zmiňované NESMÍŠ, odběhnutí, odtržení dítěte od jiného dítěte používající houpačku kterou zrovná já POTŘEBUJU!!, vysypání písku z plíny, botiček a očí, nebo neustálé nandavání brečícího Já chci na skluzavku dítěte a jeho opětné sundávání Já se bojim, je to moc vysoko! .. Tedy, kde jsme to byli? … ano.. to je přesne věta, kterou se vám dostane až tohle všechno skončí a Ty můžeš kámo pokračovat další 2,5 vteřiny ve svý určitě strašně zajímavý .. Ello NESMÍŠ!!! … Co jsi říkal? …. Jo a to, že jsem zmiňoval písek, skluzavku a houpačku? .. Jsme na dětským hřišti kámo! ale o tom až příště.

opatruj se fotře :-)

Jak změnit hosts soubor v mac os

Pokud chcete, aby si váš počítač myslel, že daný název domény je něco jiného než skutečně znamená, musíte naeditovat takzvaný “hosts” soubor. Proč byste ale něco takového měli vůbec chtít? Z několika nejhlavnějších důvodů:

  • chcete někomu kdo používá počítač znemožnit přístup na nějakou stránku
  • chcete použít nějakou neexistující doménu a nasměrovat ji na nějakou existující doménu nebo IP adresu (například do intranetu ve firmách)

 

Pokud máte MAC OS, bude váš postup následující:

  • spusťte si Finder a nasměrujte ho na soubor /private/etc/hosts (dělá se to přes menu Go/Go to Folder
  • soubor si přetáhněte na plochu
  • zeditujte soubor a vložte do něj patřičné nastavení, vkládá se vždy v podobě IP adresa TABULÁTOR doména, tedy například

0.0.0.1  www.cokoliv.com

  • řádek označuje, na jakou IP adresu bude přesměrován prohlížeč, pokud v počítači do prohližeče někdo napíše URL napravo od IP adresy. To můžete využít tedy buď že jako doménu dáte www.facebook.com a jako IP adresu nějakou blbost nebo IP jiné existující stránky. Pak kdokoliv se bude chtít dostat přes prohlížeč na Facebook, dostane se namísto toho na danou IP adresu. Obdobně pak pro nějaké funkční prvky.
  • uložte soubor a přetáhněte ho zpátky do adresáře /private/etc/ .. dejte Replace a bude to po vás chtít administrátorské heslo

Výsledek můžete uotestovat přímo v prohlížeči.

 

 

Jak si změnit zemi původu = region v Apple/iOS/iPhone?

Bohužel, některé nové aplikace (jako například Facebook Paper) nejsou pro Českou republiku k mání a vy si je tak nemůžete ozkoušet. Pokud si ale změníte region v Apple ID, vše se hned změní a vaši aplikaci si budete moci nainstalovat.

Jak na to?

V settings si najděte iTunes & App Store

klikněte na nahoře se objevivší Apple ID: a-vas-e-mail

klikněte na View Apple ID

klikněte na Country/Region

a pak si to změntě jak chcete :-)

Je Facebook Tvým novým bohem?

Často přemejšlíš nad tím, co to vlastně je ten Fejsbuk. Podivná, neskutečná a hlavně ne skutečná realita. Fiktivní životy masek, který lidi vystavujou na odiv jakoby to byly jejich reálný životy. V reálu ale ty opravdový životy mrhaj mrtvolně osvíceným ksichtem v týhle fejkový realitě. Je to jedno. Kdybys ten život nemrhal tady, budeš to dělat někde jinde. Tady aspoň lidi můžou snít, že ty jejich životy vypadají jako ta přesvícená fotka zachycující jeden okamžik mrzkýho dne. Kašleš na to a necháváš si žít svůj Trumanovskej život, pocit že tě sledujou stovky lidí a opájíš se úspěchem jak seš slavnej když Ti někdo něco lajkne nebo komentuje. Jseš populární jak Karel Gott, všichni tě milujou a chtějí být jako ty! Tvůj život stojí za to!

Ta zpráva přišla strašně rychle a týkala se holky, kterou jsi znal. Práskla z nebe a roztříštila Tě na maličký pichlavý kousky po celým vesmíru. Bude ti trvat ještě staletí, než všechny ty kousíčky posbíráš zpátky, prsty od krve a oči plný slz co by tam byly i kdyby ty kousíčky nebyly tak ostrý. Někde v dálce vidíš mátohy co znáš. Taky sbírají ty svoje kousíčky. Úplně vpředu, nahoře na kopci, zmlženej odraz obkresluje postavu jedný malý holky a velkýho kluka. Jenom tam stojí, drží se za ruce, nesbírají. Ty najednou vidíš, že nastojí na kopci, ale na obrovský hromadě z vesmíru jejich kousků. Mají jich nejvíc a dali by všechno za to aby tomu tak nebylo. Vidíš celou tu scenérii a nevíš co s tim. Máš strašně velkou touhu s tím něco udělat. Bezmyšlenkovitě si osvítíš ksicht a klikneš na modrej čtvereček, svět krásy a úspěchů. Popíšeš scenérii, podělíš se s ostatníma maskama. Nejde to. Proc? Napíšeš jí tedy na zeď. K čemu? Uvědomuju si, že je to jedno, zbytečný. Jakej je důvod? Protože lidi tohle odjakživa dělají? Mluví k někomu, i když tam on zrovna není. Pomůže jim to, odlehčí se jim. A pak doufají, že se ta slova k daný osobě nějak dostanou. Církve toho využily, a zkonkretizovaly Boha, ke kterýmu se lidé obracejí, mluví k němu a ulevuje se jim. Ale proč tohle říkat Facebooku? Aby se ti ulevilo. Takže si dáš smutnej status a bude mi líp. Kolik tak smutnejch statusů ze mně udělá šťastnějšího člověka? Jakou energii asi Fejsbuk předá tomu, ke komu ve skutečnosti mluvíš?

Facebook v teorii je skupina přátel, takže je to jakobychom se o svůj smutek dělili s přáteli, respektive s lidmi co s náma hrajou tu online hru na kamarády. Otázka je, jestli bysme si tyhle pocity neměli předávat očima a objetíma. Jsme v tom všichni. Naprosto chápu každýho kdo poslal RIPko, protože konkrétně v tomhle případě jsem jich měl napsaných několik. A pak jsem je zase smazal. A to jedno co jsem viděl bylo krásný, přesný, složený z těch kousků co teď každej sbíráme a obdivoval jsem autora za odvahu ho napsat. Dík.

Jediný co vím jistě je to, že nesmíme překročit tu řeku, za kterou je bohem a nejlepším kamarádem ona modrá ikonka. Zhasnout ty mrtvolný ksichty, vypnout tu nerealitu a začít víc cítit tu realitu, i když je mnohem bolestivější a ošklivější než lajkovací lež. Cítím že je špatně, že jedna z prvních věcí co mně napadly, jak se s tím vyrovnat, bylo svěřit se tomuhle plechovýmu “bohu”. A chtěl bych pomoct vám i sobě.

Pro Petí, 2014/06/04

Jak nastavit bezpečný vyhledávač

Google je sice skvělý vyhledávač, ale špehuje nás kdě může. A to není dobré. Neříkám že se něco děje teď, i když v některých částech světa už asi ano, ale je možné, že se nás tenhle problém dotkne v budoucnu. Proto – nečekejte až o vás bude vědět všechno a začněte používat jinej vyhledávač. Jako skvělá alternativa se jeví duckduckgo.com.

Jak si ho nastavit?

Pokud používáte Google Chrome, běžte do hlavního menu / Nastavení a v kolonce Vyhledávače klikněte na tlačítko Spravovat vyhledávače. V “jiné vyhledávače” vyberte Duckduckgo.com a je to. Pokud nemáte Duckduckgo ve svém výběru, tak úplně dole v Přidat nový vyhledávač zadejte “duckduckgo.com” do název a “https://duckduckgo.com/?q=%s” do URL a bude to fungovat.

 

UPDATE: myslím že je to fér říct, že používat duckduckgo jsem vydržel cca týden a pak se vrátil (i když nechtě) ke Google, protože je prostě cca dvěstěmilionkrát lepší.

Pár tipů pro začínající otce

Jelikož se to v mým okolí doslova hemží nastávajícími otci, rozhodl jsem se dát několik zkušeností k dobru. Nevím jestli to bude někomu užitečný, ale každopádně rád chytračím, takže zde to máte pánové.

Asi je zbytečný vám klást otázky typu: Opravdu už nikdy nechcete bez obav prokalit noc až do rána, plácnout s sebou do postele a spát až do oběda? Opravdu si už nikdy nechcete užít vyhnívací víkend kdy jedinej pohyb bude přesun z postele na gauč k televizi a k ledničce? Opravdu už se nikdy nechcete vyspat? Opravdu už chcete mít navždycky o někoho starost? … ne, to jsem vás nechtěl znervózňovat, je ale fakt, že tyhle otázky si člověk klade vždycky pozdě. A ti, kteří vám to mohli říct – tedy rodiče – se chovají jako sekta, jejíž jediným cílem je získat co nejvíc stejně postižených do stádečka.

Co vás tedy čeká a jací byste měli být?

Nebuď línej

Jedinou a asi nejdůležitější radu mi dal Zdenda. Řek mi: “Nebuď línej a pak je to dobrý.”. Měl pravdu. Nebejt línej je sice dost namáhavý, ale na lenost prostě není čas. Pořád je třeba někoho zvedat, k někomu vstávat, někomu pomáhat, něco nosit někam apod. A nic vám směrem k matce vašeho dítěte nepomůže tolik jako když jí jednou za noc řeknete že to dítě přebalíte vy. Za těch 5 minut spánku navíc vám bude neskutečně vděčná, protože těch 5 minut dělá významné procento z celkového počtu jejích naspaných minut přes den.

Jo, není to sranda, protože celej den makáte v práci a tím se cítíte být důležití. Ale představte si – když vám vypadne myš z ruky, tak se nic nestane. Proto není dobrej nápad přijít z práce domů a zejména v prvních týdnech si lehnout na gauč a zeptat se co je k večeři :-)

Hnízdící instinkt

Ještě před porodem vás (kromě toho že žijete s čím dál víc se zvětšujícím roztomilým ale tančíkem) čeká několik zásadních změn ve vaší domácnosti. Předně asi budete muset vymalovat, všechno vycídit, najednou všechno v bytě přestěhovat, nedejbože se přestěhovat úplně, protože tenhle byt MI PROSTĚ NEVYHOVUJE!!! Není jiné cesty, protože ten instinkt je TAK silnej, že ona paní s obrbřichem se kterou sdílíš domácnost je schopna si to v tvý nepřítomnosti přestěhovat sama a tu skříň na potřebný místo dostrkat právě tim břichem. Udělej tedy pápá svojí pracovně s pečlivě pěstovaným bordelem na stole a přivítej růžovej dětskej pokojíček, ve kterým prvních pár měsíců stejně nebude dítě bydlet.

Porod a Psycho

Porod, těhotenství a menstruace jsou jedny z nejkrásnějších období v životě ženy. Píšou to ve všech knihách, příručkách a řákají to v reklamách. Takže není nic lepšího než o tom vynervovanou zpocenou řvoucí rodící dívku stále dokola přesvědčovat. Ne, asi není žádnej návod pro chlapa (sorry holky, tohle je článek pro kluky) jak to přežít. Co nám řekli na předporodním kurzu je to, že NENÍ dobrej nápad holce říkat “Hele, každej člověk na týhle zeměkouli má matku, která ten porod přežila, tak to neni nic hroznýho néé?”. Co je dobrej nápad nikdo neříkal, ale tim že jí budete hladit (po hlavě!), říkat že je boží a vyprávět jí historky z mládí (prosim NE ty, kde ojedete na baskeťáckým soustředění tábor roztleskávaček) asi nic nezkazíte.

Po porodu nastává “psycho” ve smyslu tom, že všechno co dosud platilo už neplatí. Rázem tam je s váma ona slavná guestlistovská “+1” a už neodejde. Vstáváte po 3 hodinách a přebalujete a krmíte. Pokud máte tu možnost využít v porodnici nadstandard a bejt tam s tou vaší matkou 24/7, tak to udělejte za každou cenu. Je to hustý a o nové pocity nebudete mít nouzi. Čekají na vás následující stádia, který samozřejmě přijdou všechny naráz: zombie, nezabiješ, nešahat!

Zombie – stádium zombie přichází cca po 2 dnech, kdy vám dojde adrenalin, který vám pomáhal vstávat každý 3 hodiny a tím pádem začínáte ject z rezervy. Zbytky adrenalinu vyšťoucháváte ještě asi do konce prvního tejdne, kdy se začnou objevovat první známky nepřítomného stavu. Ty se prohlubují asi do 3-4 týdne. Naštěstí člověk je adaptabilní, takže po těch 4 týdnech si na to že jste zombík zvyknete a začnete se navracet do reality. Ta je však jiná než jste zvyklí, takže je otázkou zda to vůbec realita je. Kupte si tedy žvejkačky na noční vstávání, budete je potřebovat.

Nezabiješ – ano, od teď už se každou vteřinu budete bát, abyste to dítě nezabili. Když ho přenášíte, když ho koupete, když mu čistíte uši, když ho dáte do postýlky spát. Silně tohoto instinktu využívají i dobráci prodávající produkty pro malé děti, kteří vám toto budou každý den připomínat a říkat že když si koupíte právě to co oni prodávají, že se pravděpodobnost SMRTI VAŠEHO DÍTĚTE!!! sníží. Ale nebojte, to dítě toho kolikrát vydrží víc než vy. Z psychickýho pohledu abyste se dobře vyspali nám dost pomohl monitor dechu, který rozhodně doporučuju, protože na noc ten pocit aspoň trošku utlumí. Zároveň, není lepší džouk pro vaši spící holku když zvednete dítě a aniž byste monitor dechu vypli, odkráčíte dítě vesele přebalovat. Monitor samozřejmě spustí po chvíli totální sirénu a … takhle rychle jste vaši holku ještě vstávat neviděli :-)

Nešahat – jestli vás někdy štvalo když nějakej otrapa mluví v baru s vaší holkou, znásobte to tisícem a můžete si představit pocit, kterej budete zažívat, když někdo jinej drží vaše čerstvě narozený dítě. Jsou jenom dvě možnosti – trpět a doufat že se nic nestane, nebo vypěnit a doufat že to druhá strana pochopí když jim dítě odeberete :-) good luck vy “ty seš ale nějakej háklivej!!!”.

Oslava narození

NEJLEPŠÍ možnost jak udělat oslavu narození je ještě ten den kdy se to narodí! Jednak doma spíte sami (tedy pokud nemáte přírodňačku, která chtěla porodit do kybliku s vodou a zažít při tom porodní orgasmus a neuvěřitelné spojení matky, dítěte, porodní sestry a ideálně 4 budoucích prarodičů a 3 dalších kamarádek, který jste nikdy neviděli, zatímco vy blejete na dvorku páč jste viděli něco co by prosimještěaspoňchvíli sexuální partner nikdy neměl vidět), druhak jste plní zážitků a máte chuť rozhazovat, což ocení vaši pozvaní kamarádi. Skvělí je si vzít na oslavu kameru a nechat lehce opilé kamarády natočit přání dítěti a matce, což u matky vyvolá velké bolesti a u dcery velké znechucení až jí to date k 16tinám.

Z vaší holky je matka

Jo, z vaší holky je matka a musí se s tim srovnat, což není sranda. Tady platí vše viz první odstavec – tedy nebuď línej, většinu toho co chce jí splň nebo prostě jinak zařiď, aby byla šťastná. Dávej jí pocit že na to není sama tim že občas něco sám od sebe uděláš. Nauč se všechno s dítětem, abys byl schopnej se o něj aspoň chvíli postarat. Zařiď to tak, aby co nejdřív po šestinedělí vypadla aspoň na chvíli ven – ideálně za kamarádkama. Každá hodina, kdy bude sama venku, Ti bude odměněna domácí pohodou a povolenkou pro tebe na večírek s kamarádama.

Matky rozdělujeme na dvě velké skupiny a ty můžeš jenom doufat že ta tvoje bude ve skupině, kterou ty osobně přežiješ:

  • matky kterým jeblo
  • matky kterým nejeblo

Čeho se holka nejvíc bojí je to, že zůstane s dítětem sama, nebude vědět co s nim dělat a – jak už jsme probírali – zabije ho. Tady pomáhá kontakt s jinými matkami, který to zároveň s dítětem přežily. Ideálně, aby to byly matky z druhé skupiny, což má jistý vliv na to do které skupiny se zařadí ta tvoje matka. Takže se snaž kamaráde, je to ve tvých rukách.

Prarodiče

Myslíš, že to dítě, který jste si upekli, ať už to bylo na romantické drahé dovolené v Egyptě, na Sázavě ve stanu, nebo u vašeho “rokáče” v přítmí postranní uličky – myslíš že to dítě je vaše? Ne …. není. Najednou se kolem vás začne motat spousta lidí, který začnou říkat jak to vaše dítě milujou, i když nemají ani ponětí jak k tomu na tom koncertě Arakainu vůbec došlo. Tady se dá říct, že i když budeš protestovat a nebude se ti to líbit, nic s tim neuděláš, prostě to tak je. Na druhou stranu, pokud zejména prarodiče s dítětem naučíte do té míry že jim budete věřit (protože proč jim věřit hned i když vychovali 6 dětí včetně vás, žeano, dnes je jiná doba a vy je musítě pěkně prozkoušet!), oni vám ho pak rádi pohlídají až Arakain vydá další album s Lucií Bílou a vy si budete muset jít do sokolovny potřást hlavou na ty nový pecky.

Práce z domova

Ano, ihned po porodu začnete přemejšlet jak netrávit většinu svýho času v práci a vydělávat z domova, bejt s rodinou víc, vykašlat se na ty dementy co tě jenom stresujou a prostě bejt u každýho prvního pohybu, první kašičky, prvního pčíknutí. Takže půjdete za šéfem s tím že chcete víc peněz, míň práce a ještě půlku tý práce budete dělat z domova. Je to blbost. Pracovat s domova s malým dítětem a matkou, která má pocit že když jste tam tak jí pomáháte, může na vás mluvit a nedejbože vás úkolovat prostě nejde. Čímž nikoho nechci od ničeho zrazovat, samozřejmě :-) Zkuste si to sami :-)

Nákupy

Ano, mít dítě zasáhne vaši peněženku víc něž série večírků v Harleys baru končících snídaní v Savoy café. Nechci tady dělat nikomu reklamu (dokud mi nezaplatí), takže jenom pár tipů:

  • kočárek – některý trvají až 4 tejdny k dodání, měl by se lehce složit do kufru vašeho Porsche, měl by bejt do budoucnosti na větší dítě, měl by se dobře ovládat, měl by bejt lehkej abyste se nestrhli až ho ponesete do schodů
  • přebalovák – masivní a stabilní s místem vedle na ubrousky na prdel(ku) a další kraviny
  • koš na hovna – zavírací, igelity do něj jsou extrémně drahý, takže to stejně nahradíte igelitkama. Není třeba velkej, až bude dítě větši tak stejně ten smrad nevydržíte dlouho :-)
  • postýlka – nám se hodně osvědčila na kolečkách (ale stabilní), protože si dítě hlavně když je menší můžete převést do pokoje
  • chůvička – ať má světlo, melodie, dobrý je i teploměr. Myslim že videochůvička je k ničemu, to už těch pár kroků uděláte, co?
  • monitor dechu – viz výše
  • nosítko – hodí se jak doma tak na cesty, v letadle k nezaplacení
  • nakloněné lehátko -je super ke krmení v pozdějších měsících, použitelné tak půl roku
  • všechny věci, který jste dostali od příbuzných by byly super, kdyby neměl člověk ten instinkt, že svýmu dítěti přeci koupim všechno nový a nedali to všechno do garáže
  • autosedačka – super se základnou, která je na sedadle a sedačku tam jenom zacvaknete, pomáhá překonat to období, než budete schopni sedačku upevnit za pikovteřinu jednim zručným tahem i přes pásy/isofix

Tak to je tak všechno, přeju vám hodně štěstí a ať si naplno prožíváte všechny ty pozitivní věci, o kterých tady nepíšu, který bohatě převrhnou jazýček vah na stranu toho že mít dítě je prostě boží :-)