Ani nevím, jak se to stalo. Jednu chvíli sedím v autobuse na hory a náhodou si přisednu k jedný docela milý buchtě … a o chvíli později s ní mam dvě děti. No a teď zrovna už jsem druhej den v porodnici a sžívám se s tím druhým dítětem, kterýmu jsou dva dny. Ale o tom třeba někdy později. Porodnice je totiž tak zajímavý místo, že bych vám ho rád popsal. Mám zkušenosti (jenom ty nejlepší) s “Podolím”, tedy s tím co se mu říká honosně Ústav pro matku a dítě v pražském Podolí. Jak vidíte, na otce v názvu lehce pozapoměli.
Proč jsem tady? Protože, jak už jsem psal minule, přijde mi to jako nejlepší čas a způsob, jak k novému členu domácnosti přilnout. Minule (a funguje to i teď) mi dalo těch pár dní víc emocí, než jsem za celej život dostal například z toho fejsbůku, který nám přece ty životy navzájem tak krásně propojuje. Taky trošku pomáhám rodičce, protože když vám udělají 30 cm díru v břiše, tak se vám dalších pár hodin docela blbě dělají sklapovačky. Navíc pobyt s vaší holkou v porodnici je prostě nepřekonatelná možnost jak se s ní sbližit. Překonalo to dokonce i dobu, kdy nám chyběly asi měsíc dveře od záchodu. S detaily jak to tady probíhá vás nebudu zatěžovat, ale obsahuje to samozřejmě práce jako nalévání čaje, navigování různých příbuzných, úkony s obrovskejma síťovanejma pooperačníma bombarďákama a souboj ve sprše kdy se bránící matku pokoušíte donutit si vydrhnout čerstvou jizvu.
Kromě personálu je tady obrovská spousta matek a otců. Mně to zpočátku hodně vyjukalo a tak jsem se rozhodl napsat takovou lehkou seznamovačku pro vás, abyste se ušetřili vyjukanost a věděli co vás čeká, pokud se sem někdy případně dostanete.
Matky
Já vím, je to strašně prvoplánové zjištění, ale je tady spousta matek, čekatelek, budoucích rodiček. Většina žen co tady je mají obrovský břicho a chodí kolíbavou chůzí v lehkém záklonu, jednou rukou se držíc za záda. Výraz “je to nejšťastnější období v mém životě” v týhle fázi těhotenství nemá prakticky žádná.
Ačkoliv je tento článek spíše o otcích, nemohu nevzpomenout tři zajímavé skupiny matek, které v porodnici bezpčeně potkáte a poznáte:
- holky monitoriky – monitory jsou takový přístroje, který poslouchají mimíska a zaznamenávají to na papír. Celý proces trvá hodně dlouho, takže se v čekárně hromadí skupinky maminek čekatelek se spoustou času a tedy i potenciálu. Tak vznikly holky monitorky, které jsou takovou datovou základnou celé porodnice. Dozvíte se zde spoustu informací a příběhů ostatních, můžete nasdílet ty svoje, pošlete dál příběhy, které jste se dozvěděla minule, okomentujete.
- rizikovej gang – holky z rizikáče jsou vévodkyně celé porodnice. Jsou tam už několik týdnů a taky to dávají znát. Se svými megapupky plují sebevědomě prostorem, oděné jednotně v žlutých froté županech, které už dávno vzdaly snahu pokrýt celý obvod naší maminky čekatelky. Pod brkem velkou peněženku a v očích neovladatelný instinkt. V zájmu výživy dítěte nejdřív jak žraloci proplují místní kantýnou a hodí tam chlebíček s větrníkem, aby se následně odebraly okupovat Nestlé automat v přízemí snažíc se z něj vydolovat za rozměněné kováky zmrzku. Nikdo neví, jestli to ten chlebíček odnes kvůli drobným na zmrzku, nebo byl v prioritách výš a Nestlé vydělává pouze díky “tak já to tam hodim, ať se s tim netaham”.
- ježiš já sem blbá – tuhle větu slyšíte většinou hodně zadýchanou, v půlce schodiště, kdy nastávájící maminka zjistila, že těch 17 nahoře je prostě na fyzičce znát. Následuje dotaz na umístění výtahu. Bohužel, cesta k výtahu je kolem již zmiňovaného automatu na zmrzku, takže 17,2 bejbynko. Ale to neva, po porodu to hned shodím, slibuju! Teda .. až dokojím, přece Vendulku neochudím o mlíčko.
Otcové
Pánové jsou mnohem zajímavější studijní materiál. Nejsou tady totiž vůbec doma. Narozdíl od matek, které to tady opanovaly, prakticky každý chlap se tady cítí značně nejistě, pravděpodobně díky kombinaci následujících důvodů:
- polovina žen se na něj kouká s výrazem “tohle všechno co teď podstupuju je “vaše” vina!!” vy si jenom užijete a my ženy to musíme oddřít
- druhá polovina žen se na něj kouká taktéž nenávistně, důvod je ale jeho pouhá přítomnost v chrámu patřícím ženám, kde se přivádějí na svět božská stvoření. A ten cizák se sem opovažuje lézt
- chlap jakožto citlivá duše prostě instinktivně cítí to obrovské množství bolesti, které se v tomhle baráku již odehrálo
Je velmi snadné identifikovat otce podle některých vnějších znaků:
- lehce udýchaný, něco vehementně vysvětluje na chodbě paní v bílém – klasický případ první návštěvy a dopadu psychického tlaku výše zmíněných bodů, většinou se snaží zmírnit následky toho že jde o 3 hodiny pozdě květinou koupenou u vchodu a orbitkami. Jedna orbitka v balíčku chybí, protože se snaží vší silou filtrovat alkoholové výpary včerejší oslavy narození malé ratolesti. Jeho matka v tuto chvíli právě sedí na nafukovacím kruhu, kouká do rohu a netrpělivě čeká až jí opět přinesou Alenku aby jí mohla nakojit. Odnesli ji před 4 minutami, takže do dalšího kojení zbývá už jenom 2 hodiny a 46 minut … a teď už jenom 45.
- hlava v dlaních, strašne rozklepaný, v prvním patře – tam je pohotovost, chlapec zrovna těžce lituje toho, že to na svou dívku “tak ještě naposledy kotě” zkusil a neudržel se na uzdě. Dorazili 13 minut a 24 vteřin poté co v ložnici rozsvítili a zjistili že Freddie Krueger byl docela žabař.
- naprosto stejný výjev, ale ve čtvrtém patře – tam jsou porodní sály kámo, a to už není ta mladická sranda z prvního. Kluk tam sedící teď pekelně lituje toho, že podlehl tlaku všech dívčích a ženských časopisů budujících kult “nenech jí tam samotnou, žena potřebuje podporu” a to co díky tomuto hnutí viděl, nejenom že nedal, ale už nikdy nezapomene. Od teď na to už bude na to myslet pokaždý, když své dítě uvidí. Což je taky důvodem toho proč Petruška půjde hodně rychle na internát.
- jde váhavým krokem směrem ven, když Tě míjí tak se usměje, v některých případech tě i obejme a dá ti dvacku – samozřejmě do porodnice novopečený otec prostě patří. S posunutou mentální hranicí toho, co všechno dokáže ženské tělo vydržet vyráži vstříc partičce kamarádů, kterým v průběhu večera bude ještě 16x pouštět na mobilu video “hele tady už leze hlavička!”
- běžící muž s rukama dopředu – otec jedničky a nastávající otec dvojky. Dvojka je u rodičky v břiše a čeká spolu s dalšími dvěma desítkami matek, knihou 50 odstínů šedi zabalenou v papíru s květinami aby na ní ostatní rodičky nekoukaly jako že je běhna a banánem s tatrankou v kabelce na monitor. Pokukuje po záchodě až se uvolní, ale ne zas tak brzo aby se jí nechtělo až bude na tom monitoru poslouchat techno který odráží tlukot srdíčka jejich srdíčka. Jedničku, která z tý nudy a přemíry obřích matek vzala roha zrovna honí bláhový otec. Vzala to kolem rostřeseného mladíka s hlavou v dlaních v patře prvním a hrne si to směrem k výtahu do čtvrtého, netušíc co by jí tam mohlo potkat. Stejně tak netuší, jaká obrovská ztráta současného výsadního postavení ji za pár týdnů čeká.
- muž s plátěným pytlíkem v ruce – chudák, co si koupil předporodní kurs se svou přítelkyní, jde na poslední lekci. Beruška nemohla, je moc velká a při delším pohybu má plyny. Takže se tam statečně vypravil sám nevědouc, že poslední hodina je posilování pánevního dna spolu s výkladem jak masírovat hráz (nechtěj vědět co to je). V pytlíku má nic netušící budoucí tatínek cvičky a před sebou 30 minut studu a nenávistných pohledů ostatních cvičících mamutů.