V minulém díle jsem psal několik rad nastávajícím otcům. Čas pokročil a je dost možné, že by se někomu hodilo pokračování toho, kam tenhle rozjetej vlak s názvem “Máme miminko” jede. Dvojky byly vždycky nejhorší (Rambo by mohl vyprávět), tak pojďme ať to máte z krku (článek, né dítě).
Denní rituál už máte asi zaběhlej, tedy zatímco každej normální člověk bez dítěte (a my hajzlové co mají spící dítě – díky Ellí!) vstává kolem 9 hodiny, vy už v tu dobu máte od půlnoci za sebou třetí probuzení a prakticky od 6 hodiny jste plynule v bdělém stavu (pokud se to tak dá nazvat), tedy v době kdy ostatní vstávají jste už vyčerpali všechny kreativní nápady co novýho by se s dítětem dalo dělat a upadnete do klasického rytmu mezi přebalováním, krmením, uklízením, oblíkáním, svlíkáním a pravidelným, v několikavteřinovým intervalu opakovaným vykřikováním “jmenovasehoditete NESMÍŠ!”. Až s úslužným rituálem vítáte každý slunečný den, protože to znamená strávit cca 3x denně o 10 minut méně snažením se navlíknout další vrstvu na dítě, který toto vítá nadšeným napodobováním mixéru, protože mixér se samozřejmě oblíká nejlíp, žeano.
Tak pojďme si probrat témata, který jsou ve vaší fázi rodičovství nejzásadnější.
Čas pro sebe
Zásadní chyba rodičů začátečníků se nazývá Čas pro sebe. Spočívá v tom, že když kojence večer po hodině přemlouvání uspíte, řeknete si s vaší holkou – jupí, teď máme konečně čas pro sebe, tak si popovídáme/podíváme se na film/uklidíme/… Tedy unavíte se – CHYBA! Zatímco vy se vyčerpáváte jakoukoliv činností, vaše dítě nabírá síly na noční mission impossible a plánuje budíček přesně na okamžik kdy vy se plánujete svalit do postele a usnout. Pravidlo číslo 1 tedy zní – když spí dítě, ty spíš taky!
Bohužel (a vy si myslítě že bohudík) se vaše dítě stále učí nové věci, začíná se hýbat, jíst i z jiných věcí než je prso, zvládat různé úkony. K tomu si prosím podtrhněte dva zásadní body.
Ten předchozí level byl snazší
Ačkoliv si myslíš, že každý další pohyb je super a nedočkavě čekáš až se dítě začne převracet, pást koně, lézt, stavět se podél nábytku nebo ach bože ta je šikovná! chodit, opak je pravdou. Každý předchozí stádium je lepší než to následující. Tedy namísto toužení po propadání se do stále většího pekla s názvem jak ochánit dítě před nebezpečím pohybu, buďte rádi a važte si období zvaného “ležák”. Ležáka totiž najdete tam kde ho položíte. Ležák neprotestuje když ho přemisťujete. Ležák vydrží v kočárku celou procházku takže se můžete pohybovat rychlostí světla v porovnání s tím co vás čeká.
Matky porovnávačky
Existuje spousta knih, které obsahují tabulky co který dítě by melo dělat v tom kterým měsíci. Tyhle tabulky, násobené výpadky hyperaktivních dětí matek který s těhotenství šňupaly koks, pily kvanta red bullů a neutralizovaly to nikotinovými náplastmi, slouží jako nástroj matkofašistek, který se snaží zařadit vaše dítě do všelijakých ústavů a doporučují spousty vyšetření pro chudáka mimino, který je prostě jenom pohodlný. Kupte si brnění nebo si přeseďte nohy, ať jste pěkně obrnění. Zapalte všechny tabulky a každýho debila, kdo se jenom náznakem pokusí vyjádřit názor co by to vaše dítě v tomhle věku mělo nebo nemělo dělat.
TÁTA
Vaše miminko začíná vyluzovat různé zvuky, což má za následek že se všichni kolem začnou snažit aby to bylo označení zrovna jejich role, kterou vaše dítě vysloví jako první. A pak se to stane – váš andílek se na vás jen tak bezděčně podívá a řekne zcela zřetelně “táta”. Svět se na chvíli přestane točit, všude se rozsvítí světla štěstí a radosti a pak se ten svět začne točit jako labutě na matějský. A vy si říkátě že jste prostě super fotr a že i to dítě to poznalo. Tato deziluze trvá různě dlouho, podle toho kdy zjistíte že označení táta dostalo kromě vás i jídlo, panenka, dudlík a to nejhorší – váš soused a spousta dalších týpků, který potkáte na procházce.
Svoboda = babi + děda
Stále platí, že prarodiče (i když někdy mají nějaké stinné stránky) jsou vaším klíčem ke svobodě. Takže pokud chcete ještě někdy vidět světlo pouličních lamp v Dlouhé ulici nebo ranní svítání nad Národní třídou (myslím svítání jako závěr noci, né jako když si přivstanete), musíte mít někoho kdo vám pohlídá. Pokud máte, važte si toho. Je důležitý si co nejdřív v sobě vybudovat důvěru že lidi, kterým dáte vaše dítě, ho během několika minut nejen nezabijou, ale ani nezkazí, nenakrmí něcím co není bio, nedají mu sladkosti protože vy přece dobře víte jaký je cukr svinstvo a jak nás mají korporace co ho do nás cpou v hrsti a chcete od tohoto váš poklad rozhodně uchránit!
Zkrať to kámo, zkrať to
Už jste si někdy pokecali s někým, kdo má u sebe malý dítě? Správná odpověď je ne. Průměrný rodič vás je totiž schopnej poslouchat podle vzorce počet vteřin souvislé pozornosti = 5/počet jeho dětí. Tedy, při jednom dítěti máte krásných 5 vteřin na to se vymáčknout, při dvou dětech už je to 2.5 vteřiny. Následuje ono již zmiňované NESMÍŠ, odběhnutí, odtržení dítěte od jiného dítěte používající houpačku kterou zrovná já POTŘEBUJU!!, vysypání písku z plíny, botiček a očí, nebo neustálé nandavání brečícího Já chci na skluzavku dítěte a jeho opětné sundávání Já se bojim, je to moc vysoko! .. Tedy, kde jsme to byli? … ano.. to je přesne věta, kterou se vám dostane až tohle všechno skončí a Ty můžeš kámo pokračovat další 2,5 vteřiny ve svý určitě strašně zajímavý .. Ello NESMÍŠ!!! … Co jsi říkal? …. Jo a to, že jsem zmiňoval písek, skluzavku a houpačku? .. Jsme na dětským hřišti kámo! ale o tom až příště.
opatruj se fotře 🙂
🙂 vtipný