Byla tam. Už ji asi měsíc neviděl, ale dneska tam byla. Vždycky když odjížděl do města zaslíbeného, nakoupil si večer cestou v tom hypermarketu. Poprvé ji uviděl už před půl rokem a od tý doby vždycky když tam byla, šel k její pokladně. Stoupnul si do fronty a čekal, po očku na ni kouknul.
Najednou se ozvalo “Ahoj”.
Usmála se na něj. To NEBYLO v plánu! Takhle to bylo úplně proti pravidlům!
Správně to mělo proběhnout tak, že se pozdraví “dobrý den”, ona mu to spočítá a on po ní nesměle koukne když budou čekat až se mu odečte nákup z karty. Pak měl odejít, ohlídnout se, aby viděl ji, jak je plně zaměstnaná dalším zákazníkem. Pak měl cestou v autě občas pomyslet na ty božský oči a nechat se unést bláznivou představou.
A ona si prostě pozdraví tím svým Ahoj, jako by se znali od malička. Hrozně ho to popudilo, překvapilo, probudilo, zaskočilo, líbilo se mu to.
“Ahoj”, odpověděl.
Opětovala mu úsměv, kterej byl ještě milejší, než ty čokoládový reflektory.
“Za čtvrt hodiny končím”, pronesla s dalším, teď mnohem veselejším úsměvem.
“Tak to sem měl docela štěstí” vysoukal ze sebe hrkaně.
“Nevíš v kolik jede autobus?”.
Tahle otázka ho dostala ještě víc než to “Ahoj”. Možná o tom chvíli přemejšlela, možná to měla připravený, možná ji to napadlo teď. Ale rozhodně to bylo perfektní. Nemohla se zeptat jinak, aby to bylo tak nevinný a zároveň tak jasný a jiný.
Napadlo ho, co kdyby to udělal. Co kdyby jí odpověděl jak ona chce. Nebo jak si myslel že ona chce. Zkusil to. Srovnal slova … nádech … hrk … hrk .. výdech. Znova… Srovnal slova … nádech …
“Nevim”, odpověděl a bylo to to nejhorší Nevim co kdy řek. Nikdy to slovo neznělo tak hloupě jako teď. Dával pomalu věci do tašky a ona mu podávala kartu s účtenkou. Vzal si kartu a úplně zapoměl na starej ohranej trik s dotykem prstů při prebírání karty.
“Tak ahoj, zase někdy.” je nejhloupější rozloučení.
Usmála se
Odcházel. Nased do auta a jel nocí po dálnici. V dálce nad Prahou hrozila velká bouřka.
Celou cestu přemejšlel, jak ta holka může bejt tak hloupá, že si ani po půl roce práce v hypermarketu nepamatuje, v kolik jí večer jede autobus.
//YOak´s memories, 8.6.2003//
//doplnění z 10.7.2003//
Od tý doby ji už nikdy v hypermarketu neviděl.
//doplnění z 17.7.2003//
Dneska jel přes Plzeň a v rádiu hlásili, že na kraji města našli mrtvé tělo asi třiadvacetileté dívky. Byla zavražděna asi před měsícem v blízkosti hypermarketu Tesco .